Právě vydané jarní číslo RR (134/2024) se mimo jiné vrací k podstatné události z listopadu loňského roku, kdy zakladatel a ředitel knihovny Libri prohibiti, někdejší disident, signatář Charty 77 a politický vězeň Jiří Gruntorád držel před Úřadem vlády hladovku. Z rozsáhlého bloku věnovaného tomuto protestu a otázkám s ním spojeným – který přináší také shrnující esej, bezprostřední reflexe Roberta Krumphanzla, základní dokumenty a texty a kresby Anežky Hájkové – vybíráme pro čtenáře Bubínku Revolveru rozhovor Adamy Drdy s hlavním aktérem.
 


Jiří Gruntorád, kresba Anežky Hájkové, 2023

 

Nechci, aby mi zůstal černý Petr
(s Jiřím Gruntorádem hovoří Adam Drda)


Od vaší hladovky uplynuly dva měsíce – jak svůj protest s odstupem hodnotíte?
Pro mě je obtížné to hodnotit. Asi bych zdůraznil, že jsem neměl v úmyslu vyvolat politickou krizi nebo postavit vládu do špatné pozice. Do té se stavěla sama. Na počátku jsem předpokládal, že když napíšu dopis ministrovi Vítu Rakušanovi a vysvětlím mu, že jeho kolega Marian Jurečka se ve věci důchodu Charlieho Soukupa zachoval zcela nepřijatelně a v rozporu s tím, co vláda vyhlásila a co úřad premiéra doporučil, tak pan Rakušan třeba premiérovi zavolá, a potom řeknou Jurečkovi, že tuhle věc zkazil a má ji okamžitě napravit. Představoval jsem si, že takhle to ve vládě funguje. Jenomže pan Rakušan nikomu nezavolal. Jeho tajemnice či sekretářka mi poslala e-mail, z něhož vyplývalo, že pan ministr s mou argumentací souhlasí a jedná nebo bude jednat, čili jsem odpověděl, že tedy prodlužuju lhůtu pro vyhlášení hladovky. A protože jsem ten dopis poslal v kopii také ministryni obrany Janě Černochové, říkal jsem si, že když to nevyřeší pan Rakušan, bude se v tom angažovat paní ministryně, která má na starosti třetí odboj a jistě je dostatečně empatická. Ale nikdo neudělal nic. Tudíž mi nezbylo, než tu hladovku začít držet a žádat Jurečkovo odstoupení.

Nedržel jste hladovku „jen“ kvůli důchodu Karla Soukupa, ale především kvůli „morální integritě celé vlády“ – myslíte, že tomu její členové porozuměli?
To by bylo třeba zeptat se především jich…

To je pravda, ale jaký jste měl dojem, když jste s nimi během hladovky mluvil?
Když jsem psal 16. listopadu 2023 otevřený dopis premiérovi Petru Fialovi, uvedl jsem výslovně, že mi jde o mravní integritu vlády, ale jestli to její členové pochopili, tím si nejsem jistý. Mám pocit, že minimálně Jurečka, ale vlastně i Rakušan a Fiala dávali najevo, že je pro ně mravnost v politice v podstatě neznámý pojem nebo dejme tomu něco, k čemu se jakoby hlásí, ale ve skutečnosti to neberou vážně. Tou mravností myslím v tomto případě skutečnost, že není možné, aby vláda cosi deklarovala, a pak to její členové ignorovali, porušovali a tvářili se, že se vůbec nic neděje. Nechci, aby mi zůstal černý Petr, aby se tvrdilo, že jsem chtěl destabilizovat vládu. To mi při našem setkání po několika dnech hladovky sdělil premiér. A také různí jiní lidé mi před Strakovou akademií tu hladovku rozmlouvali a vytýkali mi: Poškozuješ vládu, opozice to zneužije! Já jsem odpovídal, že to takhle nevnímám, že jsem se celou dobu naopak snažil vládě pomoct, aby situaci reflektovala a zachovala se slušně. V případě Jurečky bylo zjevné, že nic nechápe. Když jsem mluvil s ministrem Rakušanem, vytáčel se, vysvětloval, že mu snad premiér předtím nezvedl telefon, každopádně veřejně neřekl nic. Ministryně Černochová dělala celou dobu mrtvého brouka, veřejně také nic neřekla. A v té vládě je osmnáct ministrů, všichni dostali v kopii můj otevřený dopis premiérovi, všechny jsem tak nepřímo vyzval, aby zareagovali. Nestálo jim to za to.

Žádal jste odstoupení Mariana Jurečky, k tomu nedošlo, věc se pak vyvinula jinak, nicméně váš protest má významné praktické výsledky. Ministr Jurečka musel přehodnotit své rozhodnutí a dorovnat důchod Karlu Soukupovi, musel také předložit novelu zákona č. 262/2011 Sb. „o účastnících odboje a odporu proti komunismu“, kterou už schválila vláda a sněmovna. Znamená to, že na průměrný důchod teď díky vám dosáhnou všichni, kdo mají uznaný „odboj a odpor“?
Myslím, že ano. A je to samozřejmě úžasný pokrok, potřebná náprava, o niž jsme jako signatáři Charty 77 požádali Fialovu vládu už v srpnu 2022. Zajímavé je, že ta novela představuje jakýsi „vedlejší produkt“ mé hladovky, protože takovou podmínku jsem nekladl. Pravda je, že se najednou velice rychle vyřešil problém, který od roku 2011 neřešil nikdo. A překvapující také je, že to sněmovnou prošlo hladce, že ani nikdo z opozice, která je jinak známa tím, že skoro každý krok vlády sabotuje, se nesnažil novelu zpochybnit… Mimochodem, pokud jde o Charlieho Soukupa, je půvabné, že to Jurečkovo původní zamítnutí Soukupovy žádosti o „zmírnění tvrdosti zákona“ obsahuje skoro stejné nebo úplně stejné úřednické formulace jako pozdější vyhovění žádosti, jen to má opačné vyznění. Zamítnutí mu trvalo asi deset měsíců, vyhovění asi čtyřiadvacet hodin…

Jak říkáte, novela prošla hladce, pokroku bylo dosaženo velice rychle. Jak si vysvětlujete, že se celá ta záležitost se zákonem a průměrnými důchody pro odbojáře a odpůrce komunismu tak strašně dlouho vlekla? Byl to šlendrián, nezájem, ukazuje to vztah politické reprezentace k disentu?
Na to má podle mě docela dobrou odpověď Mirek Vodrážka, který mi poslal Otevřený dopis. On to vysvětluje dlouze, ale v zásadě tak, že potíže s disidentskými důchody nejsou skandál čili výjimka, ale že je to součást podstaty polistopadového systému. Že ten problém vyplývá z právní kontinuity s komunistickým režimem, kterou provází řekněme mentální kontinuita.

Říkal jste mi, že tu přetrvává určitá potíž ohledně průměrného důchodu pro odbojáře a odpůrce komunismu, kterou asi neodstraní ani ta poslední novela, že totiž Česká správa sociálního zabezpečení postupuje ve výpočtech průměrné penze podivně. O co se jedná?
ČSSZ používá od roku 2011 jakési tabulky, na jejichž základě se provádí výpočet pro dorovnání průměrného důchodu. Jenomže zjevně existují dva průměrné důchody: jeden, který se vyhlašuje jako statistický údaj, a pak odlišný průměrný důchod, k němuž ČSSZ dospěje na základě zmíněných tabulek a který je oproti vyhlašovanému průměru nižší. Nedávno jsem to sepsal, budu tedy citovat sám sebe: „V článku na novinky.cz ze dne 21. 11. 2023 čteme větu: ‚Na konci září podle údajů ČSSZ průměrná penze činila 20 254 Kč‘. Na stránkách Správy sociálního zabezpečení v sekci odškodnění Úprava důchodů podle zákona č. 262/2011 Sb. – Česká správa sociálního zabezpečení (cssz.cz) se však pozorný čtenář dozví, že pro úpravu důchodu podle zákona č. 262/2011 Sb. – (o účastnících odboje a odporu…) činí u důchodů přiznaných po 31. květnu 2023 ‚rozhodná částka procentní výměry‘ 14 274 Kč, což po přičtení tzv. základní výměry ve výši 4 400 Kč dělá 18 674 Kč. Rozdíl je tedy 1 580 Kč v neprospěch účastníků odboje a odporu.“ Takže takhle to je. Podle mě je ČSSZ Augiášův chlív, počínají si tam po svém, bez ohledu na to, že zákonodárci měli na mysli průměrný důchod. A to je zase věc ministra práce a sociálních věcí, tedy jsme opět u Mariana Jurečky.

Petr Fiala řekl 22. listopadu 2023 na tiskové konferenci: „do konce února provedeme spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů analýzu opatření, která zajistí zajištění ve stáří účastníkům třetího odboje, kteří osvědčení účastníka odboje proti komunismu nemají“. Máte o tom, co ÚSTR chystá, nějakou povědomost, podílíte se na té analýze?
Nepodílím, to je záležitost vlády a ÚSTR. Je to problém, o kterém se už dost mluvilo, totiž že důchody by mohly být dorovnány i lidem, kteří se buď postavili proti totalitnímu režimu a z nějakého třeba ideového důvodu si nepožádali o osvědčení účastníka třetího odboje, nebo těm, kteří byli komunistickým režimem jinak poškozeni. Může se to týkat také rodinných příslušníků odbojářů a disidentů, třeba manželek, které dlouhá léta vytvářely zázemí pro opoziční činnost, přičemž nesměly vykonávat svá povolání, a proto nemají odpracováno dost let na to, aby dosáhly na průměrnou penzi, nebo například pedagogů, kteří nesměli kvůli svému přesvědčení učit. Nevím, jak bude ÚSTR postupovat, jestli bude vyhledávat konkrétní jednotlivce nebo definuje nějaké skupiny lidí, kteří by měli mít možnost žádat o průměrný důchod.

Ještě se vrátím k hladovce. Po prvním dni se k protestu připojil John Bok, to pro Vás asi bylo důležité. Chtěl se přidat ještě někdo?
Johnovo rozhodnutí bylo opravdu důležité. Moc jsem se na pobyt před vládou nepřipravoval, dost jsem improvizoval, první noc jsem strávil na židli před plotem. Když se přidal John, bylo to hned veselejší, nebyl jsem sám, cítil jsem se líp. A přidal se také básník Ondřej Fibich, který ovšem hladověl doma na Šumavě, protože mu zdravotní potíže neumožnily, aby přijel. Rád bych ho připomněl. Jinak vím, že se zvažovaly různé další možnosti, jako třeba řetězová hladovka.

Jak se k vám během protestu chovali policisté, kteří hlídají úřad vlády?
To je elitní útvar. Měli rozkaz chovat se slušně, také se chovali slušně, ale já jsem v tom viděl ještě něco víc. Měl jsem pocit porozumění. Zřejmě určitou roli sehrál i nápis, který jsem měl na ceduli [„Hladovka za odstoupení ministra Jurečky“ – pozn. red.]. Nemám o policii valné mínění, ale tihle policisté jí prostě dělali dobré jméno.

Ukázalo se, že ministr a vicepremiér Jurečka z funkce neodstoupí a premiér ho neodvolá, nicméně vláda nakonec přistoupila na váš kompromisní návrh a odvolala usnesení, jímž se hlásila k Chartě 77. Učinila tak novým usnesením, v němž se praví, že tak činí z „humanitárních důvodů“ a že jde o „symbolické gesto“, které v žádném případě neznamená, že by se chtěla odkazu Charty 77 vzdát. Mravní integritu si tím asi nezachránila…
Vnímám to tak, že se sice premiér neodhodlal navrhnout Jurečkovo odstoupení, ale vláda se přece jen nakonec chytla za nos, což koneckonců potvrdil i ten vývoj s novelou zákona. Ovšem, to odvolací usnesení formulovali způsobem chytré horákyně, takže to působí trochu směšně. Ale to je nakonec jejich věc. V původním návrhu, který jsem dostal do ruky, se pokoušeli to usnesení o odkazu Charty 77 pouze na určitou dobu pozastavit, podmíněně, než cosi splní. To jsem odmítl.

Když si člověk čte korespondenci a dokumenty k celému tomu příběhu s „odbojářskými důchody“, působí to absurdně – a absurdní je také zatím poslední úřední úkon. Městská část Praha 1 došla 11. prosince 2023 k závěru, že jste se s Johnem Bokem při protestu dopustili přestupku (týká se to postavení stanů) a udělila vám napomenutí…
To mi samozřejmě přišlo směšné. Úředníci to argumentačně zpackali. V jednom bodě nás chválí, že jsme byli vstřícní a spolupracovali jsme s policií, ale zároveň tvrdí, že jsme se přesně v tom stejném časovém úseku vzorné spolupráce dopustili přestupku, že jsme neoprávněně zabrali chodník. Napomínají nás za to, že jsme tam postavili stany, jenomže nedokládají, kde se tam ty stany vzaly, prostě bez důkazů předpokládají, že jsme je postavili já s Johnem, což není pravda. Píší, že jsme se dopustili přestupku ve dnech od 19. do 21. listopadu, ale současně konstatují, že v těch dnech už ty stany stály za zábranami mimo chodník. Je to prostě velmi hloupé a odvolali jsme se, protože to napomenutí je tak nesmyslné, že se nelze neodvolat.

V dopise ministru Rakušanovi píšete: „nejsem protivládní aktivista, volil jsem pětikoalici a na této vládě mi záleží“. Pořád jste příznivec vlády Petra Fialy?
V zásadě ano. Já jsem sice idealista, ale uvažuju pragmaticky, a když jdu k volbám, volím menší zlo. Zdá se mi laciné prohlásit, že strany, které tvoří tuto vládu, nebo jednotlivé vládní politiky už volit nebudu, protože nedosahují kvalit, jaké bych si u politiků představoval – člověk musí prostě zvažovat, kdo stojí proti nim, a zda to nové, co by nastoupilo, by nebylo mnohem horší. To jsou meze mého idealismu.

22. ledna 2024