V Galerii umění Karlovy Vary probíhá do 23. 6. 2019 výstava děl Otakara Slavíka Ohlédnutí, kterou jste připravila s Janem Samcem. Jak je koncipována, jak jste postupovali při její přípravě?

D. S.: Jan Samec nazval výstavu Ohlédnutí proto, že její rozměr neumožňuje představit Slavíkovo dílo ve smyslu obšírné retrospektivy. Karlovarská výstava je proto skutečně koncipována jako ohlédnutí za umělcovou tvorbou, přičemž obsahuje stěžejní díla z těch nejdůležitějších tvůrčích údobí. I další aspekt souvisí s místem konání: před padesáti lety se v pobočce karlovarské Galerie umění v nedalekém Ostrově nad Ohří konala výstava Slavíkových děl, ze kterých jsme několik zvolili i pro současnou výstavu, abychom tak přispěli k osvěžení kulturní paměti regionu. Autorem výstavy v roce 1969 byl Jan Kříž, její ostrovská kurátorka, Zdenka Čepeláková, ji připomněla v katalogu, který přináší i stať Jana Samce – ta je podle mého názoru doposud prvním opravdu zasvěceným zhodnocením Slavíkovy tvorby z formálního hlediska a měla by se stát základem dalšího výzkumu.

Slavíkovo dílo se vyvíjelo od nejstarších prací ke stále osobitějším podobám, k instalaci jsme ale nepřistoupili chronologicky, zajímal nás organický růst tohoto díla. Chtěli jsme se na ně podívat skrze otázku, odkud přicházejí autorovy základní myšlenky a pocity a v čem se manifestují. Bez ohledu na dobu vzniku jednotlivých obrazů jsme se snažili poukázat na jejich konfrontační i harmonický vztah a zkoumat jejich soužití i interakci v proměnlivém lidském i tvůrčím dialogu.