Pamatuji si to dobře, nejenom proto, že jsem z Ostravy, místa, v němž země hluboko pod povrchem chybí a nahoře nadbývá, v němž ta nejistá země někdy uhne pod nohama, místa trhlin, dutin a závalů. V říjnu před devíti lety vyprostili z masivního závalu v chilském rudném dolu třicet tři horníků. Po dlouhých sedmdesáti dnech, které museli přečkat v podmínkách neobyčejně těžkých, vystupovali jeden po druhém ze speciálního uzounkého tubusu zpátky na zemský povrch. Nikdy v historii nepřežili zavalení horníci v podzemí tak dlouhou dobu. Svět se chviličku nechal unášet okouzlením a snad i pýchou nad tím, čeho všeho je schopna solidarita, soucit, rozum, víra, vůle i vynalézavost.

Poté, co horníci sundali černé brýle, které dostali na ochranu před přílišným jasem, jemuž v závalu odvykli, zjistili, že se nacházejí uprostřed zvláštního městečka. Vyrostlo na povrchu, zatímco oni dole bojovali o existenci. Tvořily ho televizní a novinářské štáby z celého světa a také široké zázemí pro příbuzné i pro nejvyšší politickou garnituru státu. Chilský president zachráněným okamžitě blahopřál. Zněla hymna. Vláda slíbila všem třiatřiceti předčasný důchod za utrpení, jež měli za sebou. Dary se hrnuly, stejně jako slzy dojetí. Doslova do všech světadílů putovaly záběry ztrhaných tváří a prvních zapálených cigaret i první věty prvních rozhovorů.

Pak přicházeli redaktoři a rezervovali si interview. Přicházeli dramaturgové a vysvětlovali, co nabízejí jejich talk show. Přicházeli advokáti s vizitkami, neboť jejich výborné služby budou jistě potřeba při žalobách na důlní firmu, která hrubě zanedbala bezpečnostní opatření. Přicházeli další politici, potřásali rukama a ubezpečovali o svých sympatiích a dispozicích. Přicházeli agenti z nakladatelství, která připravila smlouvy na publikování autentických svědectví. Přicházeli manažeři, zprostředkovatelé, stratégové, konzultanti, lobbisté, zmocněnci. Během několika dnů znal jména těch třiatřiceti každý Chilan. Během několika týdnů se jejich obličeje vystřídaly na titulních stranách všech chilských časopisů. Během několika měsíců se stali žádanými hvězdami zábavných pořadů. Byly podepsány důležité kontrakty. Hollywoodská studia udělala první klapku filmu The 33 s Antoniem Banderasem v roli předáka směny.

Následující léta přinesla většině horníků těžké stavy, v nichž se poryvy apatie střídaly s nočními můrami. Pocity ochromující bezmoci doprovázela osamělost a lítostivé záchvaty. Zmatek ze společenské role nečekaných celebrit, která horníkům nebyla vlastní, vedla u některých k uzavřenosti, u jiných k nárůstu nezvladatelného sebevědomí. Některé dostihl alkoholismus i další drogy. Část hornických rodin se rozpadla. Důchod slibovaný vládou dostalo pouze pár nejstarších, odškodnění od těžařské společnosti, v Chile dlouhodobě známé pochybnou pověstí, se nepodařilo vysoudit nikomu. Úzkost z přílišného zájmu se spojila s hořkostí z výsledného nezájmu. Závist okolí vůči statutu hrdinů z podzemí se mísila s touhou být blízko lidem tak bizarním. Někteří z těch horníků už nedokázali sehnat zaměstnání, někteří ho sehnat ani nehodlali. Pili, rozdávali podpisy. Založili družstvo, které prodává trička, hrníčky a klíčenky s motivy jejich důlního neštěstí.

Několik dalších se rozhodlo všemu tomu šílenství nepodlehnout a odejít – zpátky do dolu. Fárají do hlubin den co den a z povrchu zemského je tam sváží rychlý, úzký výtah, jako by je měl znovu zachránit před nějakým závalem.