V ohlasech na vyhlášení letošních cen Magnesia Litera se opakovaně objevuje, že nakladatel Viktor Stoilov nepřihlásil své knihy do letošního ročníku na protest proti tomu, že hlavní sponzor této literární ceny je zároveň sponzorem jiné, hudební ceny, v níž byla v minulém roce lidovým hlasováním oceněna skupina, která šíří ve zdejší společnosti xenofobní názory. To je postoj zasluhující uznání, tím spíš, že knihy Stoilovova nakladatelství Torst patřily v minulých ročnících k často oceňovaným.
O tomto bojkotu, stejně jako o rozhovoru, v němž jej V. Stoilov na konci listopadu minulého roku vyhlásil (Lidovky.cz, 30. 11. 2015), jsem se dozvěděl až dnes. Média totiž nesleduji soustavně a některým se úmyslně vyhýbám. V závěru rozhovoru je položena otázka, zda by torstovský příklad, tj. bojkot ceny, měli následovat další nakladatelé. A to je také důvod, proč nyní reaguji. Nakladatelství Triáda, které získalo hlavní cenu prvního ročníku Magnesie Litery, totiž své knihy do této soutěže nepřihlašuje už řadu let, respektive v posledních letech přihlašovalo dodatečně jen pár knih, o něž si porotci výslovně řekli, a letos jsem knihu vyžádanou porotci přihlásit odmítl. Důvodem ovšem nebyl speciálně karlovarský sponzor, ale přesvědčení o tom, že estrádně-popularizační pojetí ceny mému vztahu ke knihám neodpovídá a že není třeba, abychom se vzájemně trápili. Z podobných důvodů nepřihlásilo své tituly
do soutěže letos ani vydavatelství Revolver Revue, byť i jeho knihy patřily v minulosti k oceňovaným, a považuji za pravděpodobné, že také některá další nakladatelství. Co mě ale v této souvislosti zaujalo: svůj bojkot šéf Torstu vyhlásil v interview pro deník, který vlastní člověk, jenž českou politickou kulturu a potažmo celou společnost poškozuje v míře, která je nejspíš podstatně nebezpečnější než nějaká hudební cena, její sponzor a ona oceněná skupina. Řečeno parafrází poslední odpovědi dotyčného rozhovoru: To už ovšem nechme na něm, ale jde přece o všechny, kteří se toho účastní.