Než u nás někdo začne mluvit o americké nevzdělanosti, nekultivovanosti či rovnou buranství, měl by si prolistovat americký týdeník New Yorker. Kromě standardního obsahu, jaký společenské magazíny mívají (texty o politice, životním stylu, aktuálním dění atd.), přináší nejen eseje o literatuře, které by u nás obsahem, délkou i stylem zdobily nejlepší literární časopisy, ale také povídky od předních amerických prozaiků a básně, vesměs od zavedených angloamerických básníků. New Yorker přitom vychází v masovém nákladu (jen předplatitelů má přes milion) a hojně ho čtou i lidé, kteří s literárním provozem nemají zhola nic společného. Představte si podobný časopis v našem prostředí (samozřejmě, srovnávám nesrovnatelné – jenže v tom je právě ten vtip). 

Vydání New Yorkeru z 19. září 2011 pak v obvyklé porci zajímavého čtení nabídlo i jeden – zvláště z českého hlediska – kuriózní příspěvek: doprostřed vzpomínkového textu oceňované kanadské spisovatelky Alice Munroové je zalomena báseň Shadows, tedy Stíny, od Bohuslava Reynka. 

Báseň pochází z roku 1945 (i to je poněkud nezvyklé, New Yorker většinou publikuje nejnovější poezii, kupříkladu v inkriminovaném čísle vyšla kromě Reynkovy ještě čerstvá báseň Jorie Grahamové) a přeložil ji Justin Quinn, výtečný irský básník, literární historik a kritik, překladatel a pedagog FF UK. Jeho spolupráce s týdeníkem je však staršího data – New Yorker už dříve otiskl jeho vlastní básně: viz zde a zde.

Do angličtiny se česká poezie překládá málo, ve slavných periodikách vychází ještě míň – a proto si in extenso ocitujme, v jaké podobě byli čtenáři New Yorkeru Reynkovi vystaveni: 

Shadows

Cobwebs wound round the empty swallows’ nests 
(the morning’s redness taken by their wings). 
The blackened lamp whispers and attests 
to darkness falling and to brightenings. 

The byre at morning. Darkness rich with gleam. 
A glint of head brass, cribs, some wood beyond. 
Shadows and lights cleave to the cattle team. 
They are like calves, their bodies dunned and blond.

Beneath black eaves, they lie down in the straw. 
They huddle even closer with their mates 
to the sound of milk: its froth and bubbles draw 
the ginger cat, who licks her fur and waits. 

Darkness. A lamp in it. The pillars start 
to fade and shadow edges almost glisten. 
Mortal eyes can hardly tell apart 
what is the earth and what already isn’t. 

Pro srovnání se podívejme na originál: 

Stíny 

Opředlo pavučí vlaštovek hnízda 
(na prsou odnesly nám jitřní rdění),
zčernalá lampa šeptá a hvízdá 
o setmění a rozzáření. 

Chlév jitřní, tma je odlesky zkvetlá, 
tu otep svitne, tu jesle, tu hlava, 
kol beder krav lnou stíny a světla, 
jsou jako telátka tmavá a plavá. 

Do slámy lehají pod černé žlaby, 
důvěrně tulí se v crkotu mléka. 
(Rezavá kočka, již pěna vábí, 
přede a hledí, líže se, čeká.) 

Tma je, v ní lampa, sloupy se tratí 
ve třpytu rohů, koutů zastínění. 
Smrtelným očím těžko rozeznati, 
co zemí jest, a co již není. 

Když se píše o překladu, a o překladu poezie zvlášť, těžko se chválí, či lépe řečeno, chvála se těžko zdůvodňuje; žádný „správný“ překlad z definice neexistuje. Vždycky je mnohem snazší poukazovat na nedostatky, nežádoucí posuny a pochybení – jenže u Quinnova překladu jich nalezneme pramálo. Snad by bylo lze kritizovat odklon od původního metra nebo se hnidopišsky pozastavit nad ornamentalizujícím převedením slova „chlév“ jako „byre“, ale to jsou z hlediska celku naprosté marginálie a je navíc nabíledni, že Quinn si jich je dobře vědom a ví, proč dané řešení zvolil. Spokojme se tedy s konstatováním, že Quinnův překlad prostě funguje – a vzbouzí napjaté očekávání, jestli překladatel dokáže udržet stejně vysokou úroveň i v dalších číslech reynkovského výboru, který připravuje pro anglické vydání. 

Poté, co loni newyorský překladatel Alex Zucker získal za překlad prózy Petry Hůlové National Translation Award, nejprestižnější americkou překladatelskou cenu (což v českých médiích prošlo bez větší pozornosti), ukazuje i Justin Quinn, že se česká literatura může domoci jisté, byť minimální pozornosti i v zemi, kde z celkové knižní produkce tvoří podíl překladové literatury nějaká tři až čtyři procenta (a drtivá většina z nich pak pochází z tzv. „velkých“ kultur: hispánské, francouzské, německé atd.). Je ovšem třeba věnovat se věci s patřičným nasazením, dlouhodobě – a v náležité kvalitě.