Některým lidem stačí zaslechnout útržek hovoru, zachytit pár osamocených slov, a vytvoří si ucelený názor prakticky na cokoli. Dejme tomu Jan na hranici. Ani na vteřinu žádná pochybnost, jaký Jan a na jaké hranici. Samozřejmě že Hus v Kostnici – v jejich představách jsou betlémský kazatel, martyrská hranice i její lokace jedno a totéž, patří k sobě jako pták a povětří a nenabízejí jim žádnou jinou možnost interpretace. A jakmile pak duševní zrak takovýchto jedinců zahlédne mučedníka olizovaného plameny, nejsou schopni ani připustit, že právě to, co neslyšeli, bylo možná mnohem důležitější než zaslechnutý zlomek, který ovládl jejich zmechanizovanou představivost. Jakou cenu pak pro ně ovšem může mít informace, že celá věta zněla třeba: „Malebná obec Svatý Jan na hranici dvou okresů naší republiky se potýká s jednou z nejvyšších nezaměstnaností v celém regionu.“ Byli by jí vůbec ochotní popřát sluchu, nebo by je jen popudilo, že se mluví o něčem „úplně jiném“, co s jejich již utvořenou představou nesouvisí ani náhodou?

Jiná skupina osob naopak situace, v nichž může být „oklamávána“, vyhledává – a v oblasti tvorby se takovou strategií, je-li na místě a dobře provedena, umí nejen bavit, ale nachází v ní i odpovědi na řadu zdánlivě nesouvisejících otázek.  Takoví lidé pak zažívají ničím nezkalenou radost, když se jim občas poštěstí narazit na tvůrce, kteří ukrývání „skutečného textu“ za masu zcizujících, očekávatelných významů povýší na princip „vypravěčské“ metody, přičemž je zřejmé, že prostředkem jejich vyprávění tu může být malba, fotografie, slovo, hudba nebo stylizovaný pohyb – namátkou z místního prostředí lze v daných souvislostech připomenout třeba mužský voiceband Ženy, fyzického básníka Petra Vášu, Tajnou společnost B. K. S. nebo tvůrčí formaci kunstWerk.

Tato umělecká úderka, založená roku 2000 a sestávající ze dvou členů zakládajících, jednoho člena in memoriam a proměnlivého počtu členů externích, je známa nejen čtenářům Bubínku Revolveru, ale i Revolver Revue, její Kniha chat vyšla v Edici RR před čtyřmi lety. Především k ní odkazovala nedávná výstava Heimlichův manévr v Ateliéru Josefa Sudka (27. 1. – 4. 3. 2016) – její koncept se stýká s půdorysem programu duchovní obrody společnosti v rámci Chatařské církve Sekula, v níž se kW věnuje misijní a pastorační činnosti.

Název Heimlichův manévr je odvozen od jedné z technik vypuzení zaskočivšího sousta. Pod tímto titulem byly na výstavě představeny fotografie, objekty a různé předměty svázané s kultem zmíněné církve. Název výstavy souvisí s „vypuzováním“, k němuž se kunstWerk hlásí coby k prostředku transformace. Vypuzování je tu pro něj jakýmsi rubem „ukrývání“, pracuje s banalitou referenčních rekvizit, s jejichž pomocí modeluje situace, které by nám měly být důvěrně známé. A přesto jsou nepřehlédnutelně kryptické povahy – ať už je to série snímků nazvaných Monumenty, představujících tři po christovsku zabalené kadibudky, nebo minuciózní modely chat, jakýchsi schrán, probouzejících zvědavost na nespatřitelné, o to však přitažlivější relikvie. Podobně zneklidňující pocit, oscilující mezi evokací heretické nepietnosti a ortodoxní důslednosti, je schopna navodit pouhá „obětní uzenka“ vyvedená ve dřevě v reálné velikosti a adjustovaná pod skleněným poklopem. Potutelně řízenou insitností, která kontrastuje s dokonalým technickým podáním, jež je vlastní všem vystaveným pracím, okouzlí i fotografický cyklus Hledání konceptu: sestává z panoramatických snímků scenérií s drobnými postavami soustředěných hledačů. Součástí výstavy byly i matrice ilustrací ke Knize chat, instalované na zdi v přísném ortogonálním gridu v těsné blízkosti bakelitového rozhlasového přijímače, z nějž duchovní instrukce, kontemplace a pobytové zápisy zněly hlasy hereckých mistrů Jana Pivce a Jaroslava Vojty. Tyto hlasy zde byly důležitými stavebními kameny v celkové „hře na pravdu“.  S odvoláním na VI. kontemplaci kW ze dne 26. dubna 2009 je lze ovšem stejně tak označit za „pravdu hry“.

Pečlivě vypracovaný model prefabrikované domácí pohody si dobře rozuměl s komorním prostorem galerie, připomínajícím nejen stánek duchovního odpočinku, ale i chatu, přičemž věrohodnost dokreslovaly stará v koutě stojící kamna, okna evokující terasu, i umyvadlo-výlevka v komůrce přiléhající k hlavnímu výstavnímu prostoru. Tu bylo v daném kontextu možno vnímat jako špajz, už protože se v něm nalézaly zavařovací sklenice s naloženými obludnými hlavami vyřezanými z brambor. Cyklus těchto poněkud nečerstvě vyhlížejících „hlízořezů“, představujících snad portréty Miloše Zemana, se jmenuje Hlas lihu a má na uzávěrech sklenic vytlačen nápis Pravda vítězí. Logickým pokračováním této artificiální freak show byla pak sada horizontálně vyskládaných pivních lahví, jejichž hrdly si bylo možno „jako dalekohledy“ prohlížet obrázky české krajiny, umístěné za nimi, přes drobné útvary, které se nacházely uvnitř láhví. Útlocitnější jedinci mohli tyto exkrementy považovat třeba za plže. V sousedství byla vystavena sada rituálních sklenek na cosi „ostřejšího“, u níž bylo možno přijít zase na jiné myšlenky.

Akcentovaný „aktivismus“ kunstWerku, na duchovním poli praktikovaný s akromegalickou nadsázkou v rámci chatařské církve Sekula, volá po společenském smíru, v němž jsou si za zvuků cirkulárky po dobu každého víkendu všichni rovni. Za touto rafinovanou neškodnou zástěnou lze však zahlédnout stopy nesmlouvavé sociální kritiky a znechucení. Viz například i podsvícené barevné záběry fermežového lesku a háčkované bídy v interiérech chat s portréty Václava Klause.

Činnost kW je často unikavá a záměrně matoucí, svoji konstantu však má v nezaměnitelné dikci a poetice, jež mají schopnost představit košaté směřování celku na jediné výseči z různorodé práce. Ve čtvrtek 24. února se o tom mohli příznivci tohoto výjimečného sdružení přesvědčit i při autorském čtení z Knihy chat v prostorách výstavy. Silný zážitek se pokusím alespoň trochu přiblížit pomocí jednoho z textů této knihy:

Duchovní instrukce
chatařské církve Sekula
v intencích VIII. kontemplace
ze dne 15. listopadu 2009

V hromadách listí dýmá
mlha je jako sulc
kosu už smrtka třímá

K vodě hřiště
k cestě pumpa
k smrti život
k lejnu žumpa