Zrovna překládám básně Bohuslava Reynka. Básníka obklopeného výkřiky, šeptandou a mystickým zřením Lucie Bílé. Začal jsem v roce 2011 a udělal asi dvacet stránek. Nezněly špatně. Pak přišly jiné povinnosti a další čtyři roky jsem se k Reynkovi nemohl dostat. Jednu dobu mi skutečnost, že jsem s překlady pořád nepohnul, nepříjemně připomínaly plakáty rozeseté po Jižní spojce. On je tak slavný, tolik českým národem milovaný, a já se jen flákám. Na večírcích se mě lidé ze slušnosti ptali, co dělám, co píšu. Zdvořile si poslechli odpověď a pak nadšeně položili dotaz „Ale co ty překlady Reynka?“, jako kdybychom se konečně dostali k jádru věci.

Moje cesta k Reynkovi byla dlouhá. Když jsem v roce 1992 přijel do Prahy, byla k mému překvapení římskokatolická víra v kulturních kruzích docela v módě. Podtitul Souvislostí mě zaskočil: Revue pro křesťanství a kulturu. V Irsku, kde jsem se narodil a vyrůstal, bylo výjimečné, aby byl seriózní spisovatel nebo intelektuál zároveň silně věřícím katolíkem. Zaznamenal jsem i šum kolem katolického Reynka a říkal si – to radši ne. Jako ateista jsem byl rád, že jsem se ocitl ve statisticky nejméně náboženské zemi Evropy. Ale podstatnějším důvodem byla skutečnost, že moje čeština byla na takovou „neohrabanou“ poezii, jak popsal Reynkovy básně Miroslav Červenka, dosud slabá.

K Reynkovi jsem se pak dostal obloukem přes Georga Trakla. Jiří Mědílek mi dal výtisk Reynkových překladů, který sázel pro nakladatelství Pavla Maura v Náchodě. Bylo mi jasné, že nečtu vybledlé obrysy německých originálů, ale opravdové české básně. Radek Malý ve studii Příběhy básní a jejich překladů píše: „Reynek u svých básnických překladů bohužel většinou (a snad i záměrně) nenalézá odpovídající míru, v níž je třeba, aby se překladatel stáhl do pozadí a byl pouze ,služebníkem textu‘. Z překladů obou sbírek Georga Trakla, které Bohuslav Reynek pořídil, až příliš výrazně ční jeho vlastní, zvláštní jazyk.“

Pro mě ale v tomto případě žádné „bohužel“ neplatí. Zaopatřil jsem si výbor z Reynka od Jaromíra Zelenky a bylo mi jasné, že ho musím přeložit. Čirost jeho vidění, strohost jeho vyjadřování a vytříbená neohrabanost jeho techniky jako by mi nedávaly jinou možnost. Lákalo mě, jak byl nesentimentální a neosobní. Jak nemá ve svých básních jedinou stopu politiky, atmosféry studené války, která zglajchšaltovala většinu básníků do polohy pro-, nebo protirežimní. Některé básně jsou pro mě příliš silná katolická káva, ale aspoň bude moje máma mít radost, až jí řeknu, koho jsem přeložil. Možná budu mít teď šanci na očistec, i když to nebude žádný krátký pobyt.

Chtěl jsem se podívat na nějaké pořádné studie o Reynkově básnickém díle, ale s překvapením jsem zjistil, že jich moc není. Esej Martina Putny, edice dopisů, rozhovory s Danielem a Jiřím Reynky. Ale žádný životopis (ač je možné něco vyčíst z životopisu Suzanne Renaud). Žádná rozsáhlá sekundární literatura. Mluvím o básnickém díle. Katolíci chtějí slyšet o jeho katolicismu a širší obec v něm hledá vágnější duchovno. Jedna moje kamarádka odešla před deseti lety z Prahy, koupila si farmu a pořídila kozy. Když jsem se šel podívat do stodoly, jak je dojí, zaujala mě Reynkova báseň ručně psaná na křídle starých lakovaných dveří. Velká černá písmena. Její modlitba a životní cíl. Reynek je důležitý pro dvě tři generace Čechů. Možná především jako výtvarník, ale byl přece i básník. Proč se to neodráží v literární kritice a historii?

A pak celý ten mediální šum a humbuk kolem výstavy na Hradě. A všichni ti Fuxové a Dukové. Lucie Bílá na mě spirituálně hledí, jak se snažím nenabourat na Jižní spojce. Za hranicí vkusu, jistě, ale proč mnozí z těch, co Reynka milují, začali tak podrážděně a ironicky syčet? Proč ty komentáře – nekonečné v soukromí a jen velmi nečetné veřejně formulované (včetně těch na Bubínku Revolveru)? Proč nebyly napsány spíš články o tom, čím je Reynek zásadní? Proč o něm v posledních desetiletích nevznikly kvalitní eseje, studie a životopisy, aby se překladatelé jako já měli o co opřít? Aby čeští čtenáři mohli čerpat z vícero jiných zdrojů než z Bible za 65.000 Kč? Aby se ukázalo, že Reynek je básník významných rozměrů, velikán evropské poezie, ve kterém je radost i smutek si číst. Proč?