Jen zavilý odpůrce nových technologií odmítá přiznat, že internet v současnosti den za dnem prohlubuje vědomosti neúnavných poutníků na informativním řečišti a otevírá před nimi doposud netušené obzory. Tak třeba:

V článku s titulkem Kolonialistický interiér v přírodním stylu doladí sošky Buddhy (Novinky.cz, 14. 4. 2012)je čtenářům doporučováno zařídit si interiérv kolonialistickém duchu. Perfektní dekorací jsou prý především sošky Buddhů, kterých je letos naštěstí na trhu dostatek. Chybět by ovšem nemělo ani nádobí z perleti a stolky z tvrdých exotických dřev – teaku, ebenu či palisandru.Základem takového interiéru jsou však bezesporu sošky božstev vzdálené kultury, kterou si v nich obyvatelé chtějí připomínat – může jít o africké masky, malé indické bůžky, různé totemy nebo o sošky hinduistických bohů. Velký pozlacený meditující Buddha se může stát efektní dekorativní dominantou každého kolonialisticky zařízeného interiéru. V uměřenějším prostoru bude pak dobře vypadat skromnější hliněná hlava Buddhy, jíž patina rozhodně neuškodí.Sošky mají prý nejen moc vyprávět příběh o dovozu ze země svého původu, ale také připomenout kvality meditace aproměnitinteriérv relaxační salón. 

I když pomineme nečekané napětí pramenící ze záměny pojmů koloniální a kolonialistický, zbude toho pořád dost.Ne každý má k vyvolávání ducha „kolonialismu“ sklon, neboť na kolonialismus mají starší obyvatelé naší země – bývalé kolonie Sovětského svazu – doposud živé vzpomínky, a ne pro každého to jsou vzpomínky nepříjemné. Proto by možná někteří rádi proměnili svoje interiéry v relaxační salóny pomocí méně vzdálených identifikačních postav, které by jim kvality (jistého druhu) meditace mohly připomenout snáz. Soudě dle odhadů volebních výsledků by pro 10–15 % občanů mohl být meditační roznětkou třeba velký pozlacený Lenin. Jistě by přesvědčivě vyprávěl příběh o dovozu ze země svého původu a evokoval onu vzdálenou kulturu, kterou si obyvatelé (zvláštního ražení) chtějí v interiéru připomínat. 

Kvality meditaceovšem může zpřítomňovat leccos: někomu třeba alabastrová busta W. A. Mozarta, jiným mramorový Jan Amos Komenský, Karel Čapek, T. G. Masaryk nebo Václav Havel a dalším bronzová soška Dolly Buster. V letošní nabídce by neměly chybět ani menší podobizny Kristýny Kočí z odolného dřeva pro ty, kterým je Lenin moc a Dolly Buster zase málo.Co by na tom koneckonců mělo být nepatřičného? Tam, kde se nabízejí sochy bohů jako vhodná dekorace, bývá obvykle cosi v nepořádku. Lidé, kteří v moc „dekorativních božstev“ uvěří a upínají se k jejich pomoci, je rádi upřednostní před těmi, jež znají a jejichž „všemoc“ (z jejich pohledu zaměnitelnou s beztrestností) mají potvrzenu konkrétněji než „z druhé ruky“. Takže znovu a pěkně od začátku: 

Základem interiéru zařízeného v kolonialistickém stylu jsou bezesporu sošky připomínající právě panující kulturu, kterou si v něm obyvatelé chtějí připomínat. Může jít o masky Víta Bárty, malé místní bůžky (Švejk, Rumcajs, Ferda Mravenec), různé totemy anebo o sošky Stanislava Grosse, Pavla Béma, Marka Dalíka apod. Právě jich je dnes na českém trhu dostatek.