Alarmu, „online komentářovému deníku kulturního čtrnáctideníku A2“, se už v Bubínku Revolveru věnoval Adam Drda. Následující řádky jsou tak určeny in margine jeho textu.

Před několika dny (6. 11. 2013) Alarm uveřejnil zamyšlení Scotta Poolea, nazvané – v českém překladu Jana Bělíčka – „Orwell patří lidem“. Je to bizarní, neobratně poskládaná snůška ultralevičáckých klišé, jež si klade za cíl ukázat, že Orwell a jeho odkaz beze zbytku náležejí radikální levici, a pokud se od levicového radikalismu (či, chcete-li, extremismu) sám Orwell někdy odchýlil, či dokonce distancoval, byla to z jeho strany chyba. O nesmyslnosti takového tvrzení netřeba diskutovat – přičemž nejlépe se lze o povaze Orwellova díla přesvědčit jeho četbou; český čtenář dnes může sáhnout už i po Orwellových vybraných spisech, které postupně vycházejí v nakladatelství Argo. Za diskusi by nestál ani samotný Pooleův článek, nebýt prazvláštní péče a adjustace, jichž se mu v A2 dostalo.

Za prvé přímo bije do očí mizerný překlad Jana Bělíčka (originál lze pro srovnání najít zde, na stránkách amerického krajně levicového časopisu Jacobin). Překladatel se tu dopouští snad všech myslitelných řemeslných prohřešků: plete si lexikální významy slov, dělá pravopisné chyby, nadužívá přivlastňovací zájmena či nepravé věty vztažné, likviduje rétorické figury originálu, nedrží jednotnou stylistickou rovinu textu, otrocky kopíruje anglickou syntax, nedokáže vystavět složitější souvětí či napojit výpovědi, naprosto nezvládá aktuální členění větné atd. Doložme to několika příklady, v nichž se většinou projevuje víc zmíněných nešvarů najednou (odměnou za delší citáty snad budiž bezděčná komičnost jednotlivých výroků, za niž ovšem nemůže vždycky jenom překlad):

„Od té doby, co zahájil své aktivity na válečném (španělská občanská válka) a literárním poli, nezískal fašismus mnohem více větších nepřátel a socialismus nenašel mnoho větších hrdinů.“ (From his pen (and from his gun barrel in the Spanish Civil War), fascism has seldom had a greater enemy, and socialism few greater champions.)

„Hluboce reakční básník T. S. Eliot například knihu nesnášel, protože věřil, že odpovědí Farmy zvířat na komunismus bylo „ještě více komunismu“. (The deeply reactionary poet T.S. Eliot, for example, disliked it intensely because he believed Animal Farm suggested that the answer to Communism was “more communism.”)

„Orwell tušil, že pokud budeme znovu používat termíny ,vykořisťovatel‘ a ,vykořisťovaný‘, mohla by levice zabodovat. Ti, kteří ve své pracovní době čelí den co den zvrácené povaze kapitalismu, znají vykořisťování z první ruky. Nejsou hloupí a Orwell nás upomíná, že právě jim patří revoluce.“
(Orwell knew that if we use the language of exploiter and exploited, the left could make its case. Those who confront the vicious nature of capitalism through each day’s long working hours know exploitation first hand. They are not dilettantes and, Orwell reminds us, the revolution belongs to them.)

„Není divu, že dnes mnozí hledají ve svých myšlenkách otisky Orwellova odkazu nebo stopy románu 1984. Dodnes se totiž těší velkému věhlasu. Tak jako u všech velkých myslitelů, i v jeho díle a životě je možné nacházet podpůrné teze protichůdných ideologií.“ (Orwell’s name and 1984 continue to have such powerful resonance that it isn’t surprising so many seek his imprimatur. And, as with all complex thinkers, it’s possible to find what sound like supporting quotes from both his writing and life experience for a host of ideologies.)

I v podobně diletantském překladu však může alespoň něco zachránit redakce. V tomto případě se ovšem zdá, že jediný redakční zásah do textu představovalo jeho rozčlenění pomocí mezititulků – jež je naprosto nevhodné. V originále žádné mezititulky nenajdeme; v A2 jsou navíc do překladu vloženy neorganicky, narušují tok textu, takže místo aby čtení napomáhaly, v těch nejméně vhodných okamžicích je retardují. Tento lapsus už přesahuje rámec „pouhého“ překladatelského neumětelství; nejen že je to dost drastický zásah do originálu, zdá se, že za ním stál záměr předlohu zpracovat, předžvýkat, „zpřístupnit“. Skutečně si redakce A2 myslí, že její čtenáři nedokážou přečíst delší souvislý text?

Vrcholný výraz – na celé této taškařici patrně nejpozoruhodnější – pak podivuhodná péče o čtenáře nalézá v titulku celé stati. Ten totiž v originále zní Reclaiming Comrade Orwell; Jan Bělíček však titulního „soudruha Orwella“ cudně opomíjí a nabízí učesaný, „nekontroverzní“ název „Orwell patří lidem“. Proč tahle komická schovávaná za sousloví, na komunistické praktiky pouze upomínající? Proč se časopis, který se stále víc profiluje jako komunistické čtení, ostýchá přiznat barvu rovnou? A jak dlouho mu ještě tenhle ostych vydrží?