Vodrážkův Bondy, Fišer, Kořínek... ale hlavně Vodrážkův Vodrážka

Je to Ludvík Vaculík – v deseti
letech zázračné dítě, bývalý žurnalista 
a tak trochu i spisovatel, který to

ve svých padesáti letech dotáhl
až na prvního československého
fotomodela pornografie a zrádce
současně...
Jiří Vitouš, Květy 27, 1977, č. 10

...nachlazenou Julii, svou ženu,
která pak musela celé hodiny
chodit po malostranských uličkách,
protože Bondy ve svém malém bytě
pravidelně požadoval pro svou
literární tvorbu klid na práci.
Miroslav Vodrážka, 2015

Ad 1) Miroslav Vodrážka, Pohromové myšlení současné české levice, publikováno 6. 11. 15 na internetové stránce Centra pro dokumentaci totalitních režimů, http://www.minulost.cz/cs/pohromove-mysleni-soucasne-ceske-levice;

Ad 2) Miroslav Vodrážka, Pohromové myšlení současné české levice (k diskusi o tajné spolupráci Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho), publikováno 18. 11. 15 na internetových stránkách Revolver Revue, tzv. Bubínek Revolver Revue, http://www.bubinekrevolveru.cz/pohromove-mysleni-soucasne-ceske-levice-k-diskusi-o-tajne-spolupraci-zbynka-fisera-alias-egona.

Jde vlastně o dvě verze jednoho textu, přičemž ta „bubínkovská“ je rozšířená a evidentně zredigovaná, takže v ní je poněkud méně patrný kazatelský, angažovaný místy až litanicky zaujatý tón, jímž se vyznačuje verze první. V té rozšířenější verzi je také již v titulu a v preambuli řečeno, že důležitým tématem textu není jen „současná česká levice“, ale také Egon Bondy jakožto levičák, marxista a tajný spolupracovník StB. V dalším rozlišuji tyto texty jako VOD1 a VOD2, ale neuvádím-li tyto zkratky, jedná se o oba texty bez rozlišení. (V těchto svých textech Vodrážka navazuje na svůj předchozí text Filosofický sendvič, jenž byl publikován a internetových stránkách časopisu A2, č. 10, 2015, http://www.advojka.cz/archiv/2015/10/filosoficky-sendvic, tímto textem se zde však zabývám jen okrajově.)

K VOD1 a VOD2 lze říci ve zjednodušení následující. Text má aspoň tři roviny, v jedné autor kritizuje to, čemu říká „současná česká levice“, pro jejíž charakteristiku vyrukuje s podivným neologickým spojením „pohromové myšlení“. Přistoupí-li čtenář na to, co si Vodrážka pod „současnou českou levicí“ představuje, sdílí-li jeho způsob myšlení, pak může jeho úvahy třeba i ocenit. Nepřistupuje-li však na Vodrážkova „pravidla hry“, což je i můj případ, pak je mu to celé k ničemu. Touto vrstvou Vodrážkova textu se tedy nezabývám.

Další rovinou je polemika s publicisty z časopisu A2; je jim víceméně adresována, je na nich, zda se k tomu budou vyjadřovat, mě z toho celkem nic nezajímá, ani k tomu se nevyjadřuji. K této rovině textu se přimyká i Vodrážkova kritika Petra Placáka a způsobu, jakým on interpretuje myšlení a literární dílo Egona Bondyho. To už je zajímavější, ale opět to není moje věc, ostatně Petr Placák mi sdělil, že na tuto část, potažmo na celou Vodrážkovu koncepci „pohromového myšlení“ ve vztahu k Bondymu zareaguje sám.

Za jádro diskutovaného Vodrážkova textu však považuji jeho kritiku spolupráce Zbyňka Fišera s StB v 60. letech (připomínám ještě, že v titulu VOD1 toto není explicitně řečeno, ale v titulu VOD2 už ano).

K tomu nutno dodat, že jak v textu Filosofický sendvič, tak v obou vydáních textu nového Vodrážka důsledně a v jakýchkoli souvislostech používá Fišerův pseudonym Egon Bondy, jakkoli je jasné, že v kontaktech s StB mohlo jít jen o jeho občanské jméno. Dále ve Filosofickém sendviči vůbec nezmiňuje skutečného autora oněch agenturních zpráv, jímž byl dr. Jiří Kořínek, důstojník StB, počátkem 60. let Fišerův spolužák na FF UK a zřejmě po nějakou dobu jeho dobrý přítel; ve VOD1 u zveřejněných pramenů už Kořínka jako autora uvádí.

A jen k tomuto zřejmému významovému jádru, k této rovině nového Vodrážkova textu mám opravdu jen pár připomínek; celé se to totiž komentovat vskutku nedá.

1) Vodrážka vůbec ony agenturní správy, ona Kořínkova „podání“, kriticky nevyhodnocuje, vlastně s nimi zachází jako s „předmětem doličným“, jenž má posloužit věci „obžaloby“. To je největší slabina toho všeho. Dokumenty psané důstojníkem StB před padesáti lety vyžadují vskutku odbornou expertízu, je nutno je posoudit v daném historickém kontextu, je nutno zjistit, jaký vlastně byl vztah „vytěžované osoby“ k člověku, jenž informace předával dál, je ovšem také třeba zjistit, zdaco, případně jak Státní bezpečnost z těchto informací pro sebe zužitkovala. (Jiří Kořínek byl v 60. letech pro Fišerovy kontakty s StB zřejmě klíčovou osobností, jíž by bylo třeba velmi pečlivě se zabývat; to však Vodrážka vůbec nečiní.) Jsem v tomto ohledu naprostý laik, ale myslím, že i debil by měl nahlédnout nutnost provést výše řečené, ještě než bude „vyřčen ortel“. Už jen proto, že nepochybně jde o skutečnosti velmi závažné, v tomto jediném se s Vodrážkou shoduji.*

2) Kromě citací z textů z pera Jiřího Kořínka, tedy nikoli Zbyňka Fišera a už vůbec ne Egona Bondyho je tu vlastně jediný případ, kdy Vodrážka zcela konkrétně obviňuje Fišera-Bondyho, že na základě jeho kontaktů s StB byl někdo vskutku poškozen. (Co se Kořínka týče, bylo by rovněž nasnadě zkoumat, zda vše, co Kořínek ve svých zprávách uvádí, se mohl vskutku dozvědět jen od Zbyňka Fišera; tím se však Vodrážka také nezdržuje a s těmito zprávami zachází jak s Písmem svatým, resp. spíše s „Písmem ďáblovým“, ale věří mu stejně neochvějně.) Ve VOD2 je oproti VOD1 dodatek, v němž autor píše: „Bondyho informace o studentech z filosofické fakulty vedly k vyloučení Miloše Černého z vysoké školy“. Jde o filosofa a psychologa Miloše Černého, nar. 6. 4. 1931, tehdy manžela Jany Krejcarové-Černé, nikoli o genetika stejného jména, narozeného ve stejném roce.

Toto je opravdu velmi závažné obvinění, které Vodrážka uvádí jako FAKT. Než jsem se pustil do sepsání této své odpovědi, zatelefonoval jsem Miloši Černému, tedy bývalému manželovi Jany Krejcarové, a ten mi sdělil, že studia na FF UK řádně dokončil v r. 1963. Jistěže by si toto bylo možno ověřit v archivu FF UK.

Samozřejmě nelze vyloučit, že jinými „podáními“ Fišer prostřednictvím Kořínka skutečně někoho poškodil, v tomto konkrétním případě tomu však nebylo. Opakuji znova, že vše je nutno pečlivě analyzovat, ale zřejmě k tomu bude potřeba užít jiné metodologie, než je Vodrážkův „feministický chaotismus“. Již léta opakovaně žádám historika Petra Blažka, aby se této práce ujal, neboť ho považuji za jednoho z mála odborníků v této zemi, který je k něčemu takovému kompetentní. Blažek zatím v tomto ohledu neudělal nic, a tak se teď do „volného ringu“ vecpal Vodrážka. S výsledky zatím jen a jen tristními.

Vodrážka dále mezi lidmi, o nichž Fišer StB informoval, jmenuje např. i mého otce Milana Machovce, v 60. letech člena KSČ a docenta na FF UK. Pro Svaté písmo materiálů z archivů StB jistěže nejsem konkurentem, ale mohu aspoň uvést, co bezpečně vím. Můj otec v 60. letech publikoval řadu knih, mnoho přednášel i mimo FF UK, byl dokonce jeden čas jakýmsi „lektorem ÚV KSČ“. Již od počátku 60. let organizoval onen „dialogický seminář“, v němž dával stále více slovo nemarxistům, křesťanům, zástupcům církví. Od počátku 60. let také dost často jezdil přednášet na Západ. To vše, nepochybuji, s vědomím StB. Zbyněk Fišer byl aspoň od poloviny 60. let jedním z jeho dobrých přátel. Dělo se toto vše na základě skutečností, které Vodrážka zmiňuje? Vodrážka také jmenuje v podobné souvislosti Karla Kosíka. K tomu nechť se vyjádří povolanější, ale nikdy jsem neslyšel, že by K. K. byl v 60. letech jakkoli perzekvován. Jeho kniha Dialektika konkrétního (1963, 1965, 1966), jíž rozhodně nijak neopouštěl diskurs marxistické filosofie, se stala ve své době filosofickým bestsellerem. Jak k tomu přispěl „Bondy“ svými kontakty s StB? Dále jmenovaná Jana Krejcarová-Černá vydala svou první knihu povídek v r. 1964, druhou v r. 1966 a své slavné vzpomínky na svou matku v r. 1969. Ve vězení byla od poloviny r. 1966 do poloviny r. 1967, a to za zanedbání péče o děti (nutno dodat, že snad ani největší vyznavači Honzy Krejcarové netvrdí, že by v tomto případě šlo o přehmat, zvůli tehdejší československé justice). Z doby jejího věznění existuje její korespondence s Fišerem-Bondym (a též Fišerova korespondence se Slávkou Vondráčkovou), jejíž součástí je dokonce i jakýsi „moták“, tedy dopis z vězení propašovaný. V této korespondenci se evidentně jedná jen o to, jak uvězněné pomoci. Vše je jistěže třeba pečlivě vyhodnotit, ale opět: jak to souvisí s Fišerovými „podáními“? O profesionální kariéře Jiřího Němce, jehož kontakty s Fišerem se Vodrážka zabývá nejpodrobněji, skoro nic nevím, ale neslyšel jsem o tom, že by byl v 60. letech odkudkoli vyhozen, že by byl perzekvován (necháme-li stranou známé problémy kolem časopisu Tvář, v jejímž posledním, už zabaveném čísle měl mimochodem vyjít úplně první tištěný výbor z poezie Egona Bondyho). Němec byl perzekvovaný až v 70. letech, ale to už je úplně jiná kapitola.

Bylo by možno pokračovat, ale nechávám toho, beztak už jsem si nepochybně u Vodrážky vysloužil označení falokratického mačisty, který si zahrazuje cestu ke „skutečnému poznání“, k „pravdě“ nějakými malichernými fakty.

3) Na Vodrážkově způsobu uvažování a myšlení jsou odporné zejména dvě věci. Jednak jak sám sebe vynáší, jak se odvolává sám na sebe (např. „autor narušil poklidné vody...“), jednak jak směšuje pravdy, polopravdy a úplné smyšlenky do jednoho kadlubu, jak svévolně manipuluje s neověřenými a neověřitelnými tvrzeními, která se za fakta jen vydávají. Vodrážka ve své zaujatosti, předpojatosti místy vůbec nezná míru, a tak ve snaze vylíčit objekty své kritiky (nejen Fišera-Bondyho, ale i tzv. „levici“, „marxismus“ aj.) v co nejtemnějších barvách se neštítí použít i argumenty „ad hominem“, jimiž chce k tomu, o čem píše, vyvolat jen co největší odpor. De facto jde o sprosté podpásovky.

Ve VOD1 i VOD2 se mj. uvádí (zdůraznění boldem od MM):

A možná bych se také zmínil, jak se teatrálním způsobem stylizoval do různých rolí, například absolutně chudého invalidního důchodce, ačkoliv jeho finanční situace – jak se posléze ukázalo – byla zcela jiná

Kdybych chtěl být hodně feministicky osobní, určitě bych svou kritiku založil na nedůvěře k literatuře, jazyku a dílu zbavovaného kontextu osobního života a připomněl i bych dobový obraz spojený s Egonem Bondym, jak v Nerudově ulici, kde básník určitý čas bydlel, doprovází ke dveřím nachlazenou Julii, svou ženu, která pak musela celé hodiny chodit po malostranských uličkách, protože Bondy ve svém malém bytě pravidelně požadoval pro svou literární tvorbu klid na práci.

Jinak řečeno, Vodrážka ví své o tom, co píše. A píše zde o tom, že Fišer-Bondy předstíral, že má málo peněz, zatímco zřejmě („skutečnost zcela jiná“) byl milionář. A o tom, že byl takový ničema, že vyhazoval svou nebohou nachlazenou (!!) ženu z bytu a nechával ji chodit po ulicích, aby měl klid k práci, tedy že byl bezohledný egoista. To vše ovšem jen navíc k tomu, že byl „přesvědčený agent StB“. Takovéto insinuace vskutku činí z Vodrážkova psaní pamflet, tj. hanopis velmi pokleslého druhu.

Proti nařčením se těžko bojuje. Mohu zde jen napsat, co vím sám, a troufám si říci, že o tom přece jen vím něco málo víc než Vodrážka, protože v 70. a 80. letech jsem byl u Bondyho a Julie skoro denním hostem.

Zbyněk Fišer, od konce r. 1967 invalidní důchodce, prodal svůj podíl na rodinné vilce v ulici Nad spádem někdy na počátku 70. let, a pokud vím, právě pod vlivem své družky Julie Novákové, v první polovině 70. let už také důchodkyně, tyto peníze dal na konto svého syna Zbyňka Fišera jr. (resp. na jakýsi vklad, jejž nešlo vypovědět, který byl termínovaný – s tím, že to je pro Fišerova syna). Garsoniéra v Nerudově ulici byla od r. 1971 psána JEN na jeho družku Julii Novákovou, Fišer-Bondy tam byl jen jako spolubydlící, nebyli manželé, ani úředně vedení jako druh a družka, de facto tedy po dvacet let byl Fišer-Bondy jen podnájemníkem paní Julie. Konto ve spořitelně, pokud vím, měli společné. Finančně je oba podporovali zejména děti paní Julie, Klára a Jiří, kteří žili od r. 1968 ve Velké Británii. Později také MUDr. Marie Klečacká, žijící někdy od konce 70. let ve Francii. Paní Julii občas poslal nějaké z důchodu našetřené peníze i její faktický manžel ing. Vojtěch Novák, od něhož v r. 1963 odešla za Z. F. Kolik měli peněz v té spořitelně, jsem se nikdy neptal, sice nenuzovali, ale žili si hodně skromně. Na koupi domečku v Telči jim zase přispěli výše zmínění. Získal-li Fišer-Bondy v 90. letech nějaké peníze z prodeje této nemovitosti, o tom už nic nevím, ale to už je zcela mimo meritum věci. Takže v čem byla situace „zcela jiná“? A jak to Vodrážka „ví“?

O vztahu Zbyňka Fišera k jeho družce Julii Novákové je možno dočíst se v desítkách básnických a prozaických Bondyho textech. Pravda, jsou to „jen“ texty literární, nikoli agenturní zprávy z dílny StB, takže jim zřejmě Vodrážka nehodlá popřát sluchu. Ale kdyby se náhodou někdo jiný chtěl takto namáhat, zjistil by, že z těchto textů by dobře šlo sestavit milostnou poému typu „Romeo a Julie“, „Tristan a Izolda“ apod. V české literatuře 20. století těžko najít něco obdobného. Ale vím z vlastní zkušenosti, že i faktický vztah Bondyho s Julií byl vskutku velmi krásný, inspirující, dokládající lidem okolo nich, že takovéto vztahy vůbec existují, že jsou možné. Aspoň mně byl jejich vztah vždy mravním i emocionálním příkladem. Jistěže jako každý hluboký vztah i ten jejich procházel občas různými krizemi, nemohu vyloučit, že někdy byl Bondy na Julii hnusný, ale častěji jsem byl svědkem spíše toho, že „she was the BOSS“ – a Egon poslouchal jak hodiny.

Jen velmi nerad zde toto osobní svědectví vydávám, myslím si totiž, že po tom nikomu nic není, ale Vodrážkou hozenou rukavici jsem prostě nemohl nezvednout, protože v tomto místě se cítím být jedním z mála kompetentních – a k jeho demagogii mlčet nebudu. Ty další hozené rukavice ať třeba zvednou jiní. Vodrážka jich metá kolem sebe v poslední době opravdu hodně.

l. prosince 2015

* Vzhledem k tom, o jak závažné věci jde, je s podivem, že Vodrážka nikde ani neuvádí pramen, z něhož čerpal a z něhož pár ukázek ve VOD1 publikoval. Aspoň jsem jej nikde v obou vydáních neobjevil. Je jím zřejmě převážně spis „Tomis“, který si StB vedla na Jiřího Němce – možno ověřit v Archivu bezpečnostních složek, ale to jen zcela na okraj.


Reakci Miroslava Vodrážky čtěte zde