Názorů Martina Machovce si dlouhodobě vážím a nemám důvod na tom nic měnit. Ostatně shledal některé z mých postřehů cennými a za nesnesitelné považuje pouze to, že se pokouším srovnávat, kdo je zručnější a vtipnější. Prý neví, podle jakých kritérií se něco takového stanovuje. Já obvykle srovnávám podle vlastní zkušenosti a osobních pozorování. Doposud mi to stačilo, ale třeba dělám někde chybu. Zamyslím se nad tím. Slova MM neberu zkrátka na lehkou váhu, to z jeho popudu jsem změnil názor a Panoptikum české si nakonec přečetl, abych se „bezděčně nepřiřazoval k těm, co loni o Tajné knize žvanili, aniž by si ji přečetli“.
Zjistil jsem, že mi umožnila dozvědět se především to, co jsem předpokládal a co už jsem z předchozí Tajné knihy věděl. Lidé jsou zkrátka zlí a nepřejí Ireně Obermannové štěstí. Nebyl jsem pouze schopen udělat si představu, s jak masivní nenávistí se na autorku textu osopili všichni, jimž leží „dobré jméno“ Václava Havla na srdci, ruku v ruce s těmi, pro něž je dobrý každý skandál. Shromážděny na jednom místě působí všechny odsudky skutečně dost makabrózně.
Václav Havel byl za totality jedním z nejviditelnějších vězňů svědomí, o tom nemůže být pochyb. Stál obvykle pevně za svým názorem a za to byl obdivován a ctěn lidmi, kteří se nespokojí s životem ve lži, a nenáviděn těmi ostatními. Názor, že se zdráhám pochopit, proč by Irena Obermannová měla taktně mlčet a být vězněm špatného svědomí Václava Havla, jsem rovněž zřetelně artikuloval. Usiluje, velmi zjednodušeně řečeno, o totéž. Tedy o pravdu, která se nemusí každému líbit, což ovšem není žádný důvod k tomu, aby jí kdokoliv bránil ji vyslovit.
Nemohl jsem ovšem tušit, že se Irena Obermannová na svou obhajobu dopustí i několika drobných denunciací a poreferuje o tom, jak zloduch Jan Rejžek neváhal psát o vážném zranění syna nebo že se její přísná kritička Jiřina Šiklová v jistém textu vyjádřila nechutně o svém bývalém manželovi a jinde se zase zmínila, že si „s chutí zasouložila“. A proč by u všech všudy ne? Jenom váhám, jestli se tak také Irena Obermannová „bezděčně nepřiřadila k těm, co loni o Tajné knize žvanili“…
Sečteno a podtrženo – nevím, jaká škoda by pro MM, nebo dokonce pro vás ostatní vznikla, kdybych si Panoptikum české nepřečetl. Vím však jistě, že já bych žádnou škodu neutrpěl. A ještě bych si k Ireně Obermannové zachoval tu část sympatií, o které mě připravila.