Přílohou letního, 111. čísla Revolver Revue a již devatenáctým svazkem knižního projektu Jedna věta je pásmo záznamů spisovatele a překladatele Jaromíra Zelenky. Kniha bude uvedena na velkém večeru spojeném s předáním Ceny RR
ve Vinohradském pivovaru 14. 6. od 19 h, kam srdečně zveme, a dnes z ní čtenářům Bubínku přinášíme ukázku – věty z loňského června:
Jaromír Zelenka, foto © Karel Cudlín, 2018
Jedna věta
Jaromír Zelenka
ČERVEN
1. 6. V balkonových dveřích z postele vidět houština zeleně, je tak nebujná, že mírní se v ní i vítr.
2. 6. Slyším z rádia podnětnou, i s dovětkem, větu: „Rozhodl jsem se, že psaní pověsím na hřebík, aspoň pro dnešek.“
3. 6. Vždy o letnicích vídávám čistou tvář nebožky paní Jaroslavy, modř je dnes tou tváří a ze všech slov mi postačí jedno – bezeškodnost.
4. 6. Ten chlápek stál uprostřed chodníku, zběsile mával rukama, něco si ukazoval, náhle to rozhodně hodil za hlavu a šel, aniž se otočil, aniž zametal stopy za sebou.
5. 6. Joj, Plachetka vystřihl tu lazebníkovu cavatinu fakt parádně, Figaro šmik, Figaro cvak, Figaro, Figaro, Figaro!
6. 6. Dívat se na Měsíc skrz patentní kolíček na prádlo, dřevěný, stisknout – uvolnit – zamrkat, na bělmu oka cítit, kterak světlo odražené stává se vydávaným, kterak fotony ožívají v hmotě organické.
7. 6. Tuším, že dnes napsal bych leda tak něco větoborného, tož raděj nic.
8. 6. Blyštivé bodce na okraji protější střechy mající zabránit dosednout přistávajícím ptákům vypadají za rozbřesku jak pahýly francouzských holí.
9. 6. Krov, příkrov, rov – všechno tak skrovné!
10. 6. Dnes, až na souvrať a ženská křestní jména, se mi všechna slova zdají nesličná a pustá.
11. 6. Děvčata, v pár dnech Boží tělo, běžte do luk, trhejte upolíny, ty svatodušní růže!
12. 6. Lze mít za to, že pro lidský život, pro jeho výklad i průběh, hodí se coby příměr nejlépe parabola – nezveličuje, nadbytečně nepokřivuje, začíná a končí.
13. 6. „Mauroisův Shelley je úcty nehodný ztřeštěnec, nad jehož záhubou si toliko oddychneme.“
14. 6. Jimi Hendrix při koncertu prý rozlámal kytaru a auditoriu podal vysvětlení, jež mi přijde jako pěkná pitomost: „Obětujete to, co milujete, já miluju svou kytaru.“
15. 6. Hodit zpocené noční triko na radiátor pod oknem a v polobdění nechat se ostřelovat světlem propalujícím se rozechvělými závěsy.
16. 6. Stáli jsme s dvojkou rulandského před vinotékou, sehnul se ke mně a řekl: Něco ti prozradím – jednou bude svět naprosto bez kouře…
17. 6. Ořešák v naší zahradě – první strom, na nějž jsem vylezl a vysedával v jeho větvích; ořešák zde pod balkonem – první strom, jejž vidím stále shora a do jehož koruny mohu se vhroutit a v ní si zazpívat, sólo, s ptáky, s větrem.
18. 6. Nobelistovi za chemii, jenž cenu dostal, aniž se vzalo v úvahu, že za války vedl výzkum vedoucí k výrobě yperitu, blahopřál Einstein těmito slovy: „Život není rovnice, příteli, dobrými skutky ty špatné nevyvážíš.“
19. 6. Ve snech nyní zdám se sobě jako ten, kdo v nich ovladačem na video sám sebe smazává.
20. 6. Podnikatel v oboru fitness Tomáš Vácha mi v mailu píše, že „je snadné získat pekáč buchet, doteď nám lhali“… – a ptá se mě, kolik sedů lehů udělám měsíčně.
21. 6. Věřte mi, růže je popínavá, pnoucí, nemá žádné trny, nýbrž ostny (trnová koruna – ostnatý drát…).
22. 6. Trvalá zaneprázdněnost ničím; nic není nezanedbatelné, nikdo, nic, ani ň.
23. 6. Zničehonic se zakymácet, zachytit se balkonových dveří a po skle přitom rozmáznout tvora vybaveného k existenci rozhodně lépe než ty sám.
24. 6. Ach, kdybyste jen věděli, jaký kus života je pro mne ve větě: No, a proč ne, pro Francouze je pórek král zeleniny.
25. 6. Mnohé nasvědčuje tomu, že v Čechách bude Helikón někde mezi Červeným Kostelcem a Novou Pakou.
26. 6. Letní noci při otevřených oknech již nejsou to, co bývaly… kampak jen se poděli mládenci táhnoucí z hospod, vroucně zpívající takříkajíc nadgenerační pijácké písně, kampak jen.
27. 6. „Až do 19. století lesy a skály kol Sv. Mořice oplývaly životem, ale vybíjení zvěře tu probíhalo v tak hojné míře, že mnohé druhy nemohly přežít; např. jakýsi John Colani z Pontresiny tu do svých dvaceti let postřílel 2700 kamzíků!!“
28. 6. Po úrazu dali mi někteří vědět o básni Vozidlo z Nových mýtů, a tak poslední verš, upozorňující, že často pohybuje se za námi cosi neslyšného, vzal jsem si k srdci a za jízdy si zpívávám, recituji nebo aspoň cvrnkám o dráty.
29. 6. Srpek Měsíce v lazuritu, ze zahrady bojovné ratatata strak.
30. 6. „Můžete spát u dráhy a nic vás to neruší, příroda dobře ví, které věci stojí za povšimnutí, a umínila si, že nebude slyšet železniční píšťalu; ale věci si váží zbožné mysli a nikdy nepřerušily duševního nadšení.“
