Fotbalové mistrovství světa v Brazílii skončilo. Vítězové a úspěšná mužstva slaví, ti, kdo zklamali a vyhořeli, provádějí změny na trenérských lavičkách a ve vedení týmů. Inspirativní toť příklad pro Českou televizi. Něco podobného by mělo nastat v její sportovní redakci. Lépe řečeno v sekci, která se věnuje komentování vrcholového fotbalu. Jestliže se tak nestane, měli by ji alespoň přejmenovat na „Varieté mizerného jazykového humoru a věcí neslýchaných“. Pak by bylo možné přijmout skutečnost, že fanouška této hry slovem nedoprovázejí zkušení novináři a fotbaloví experti, ale komici. Pokud chce tedy fanoušek být u soupeření nejlepších světových týmů přítomen prostřednictvím České televize, nezbývá mu nic jiného než poslouchat neuvěřitelné bláboly a neskutečně przněnou češtinu. V tuzemském mediálním prostoru totiž práva na vysílání prestižních fotbalových turnajů typu mistrovství světa či Evropy vlastní pouze zmíněný kanál.

Jeho nedávné přenosy z Brazílie laťku komentátorského neumětelství a diletantství posunuly opravdu hodně vysoko. Výkon sportovní redakce byl zřejmě příliš silným kafem i pro členy Rady České televize, kteří úroveň přenosů kritizovali na svém zasedání 16. 7. (viz např. http://sport.aktualne.cz/radni-kritizuji-komentatory-bosak-je-pry-cestnou-vyjimkou/r~14ed37240cfb11e49c2f0025900fea04/). Z článku na Aktuálně.cz se ale bohužel nedozvíme, v čem radní spatřují nedostatky a proč „Čapkovi a spol. ujíždí vlak“, jak hlásá titulek. Nabídněme zde tedy něco z vlastních zjištění, a to s upozorněním, že je autor těchto řádků získal z pouhého zlomku z celkového počtu utkání šampionátu. Vzhledem ke stejným tvářím, jež se okolo televizního fotbalu produkovaného Kavčími horami neustále točí, lze ovšem předpokládat, že ani v dalších zápasech úroveň komentování nebyla jiná. Přičemž ji dokonce nelze přičítat ani tomu, že muže s mikrofonem nadmíru ovládala bouřlivá atmosféra na brazilských stadionech – až na Jaromíra Bosáka, k němuž se v závěrečné fázi mistrovství v Brazílii přidal i Pavel Čapek, byla většina přenosů komentována v klidu pražského studia.

Bída komentátorská je vystavena na odiv hned v prvních dnech šampionátu, kdy se v průběhu utkání Švýcarsko versus Ekvádor od Jiřího Štěpána dovídáme, že „útočník veze vendetu“. V čem ji veze? A jak? Vždyť i na obrazovkách všichni vidíme, že běží. A pokud přitom hodlá odčinit nespravedlnost, tak nic neveze, ale žene ho obyčejná pomsta. Vendeta ovšem znamená krevní msta. Chtěl ji komentátor v obraně protivníka skutečně vidět?

O den později exceluje jeho kolega Vlastimil Vlášek nejen v kategorii soulad slova se skutečností, resp. obrazem, ale i v kategorii pozornost, neboli pohotová interpretace vzrušujících situací na hřišti. Rozhodčí zrovna zahájil druhý poločas utkání Francie–Honduras. Francouzi soupeře okamžitě sevřou a první tři minuty se valí útok za útokem. Gól visí ve vzduchu, avšak ne pro našeho muže s mikrofonem. Zdá se, že ten zápas nevidí, a pakliže jej opravdu sleduje, pak dramatický úvod druhého poločasu zjevně nerozpoznal. A tak nám spokojeně vypráví o tom, jak přišel honduraský hráč Óscar García k dalšímu křestnímu jménu Boniek. Nebýt gólu, jenž na konci této tříminutovky do sítě Hondurasu padne, možná by se z blouznění o někdejším polském fotbalistovi Zbigniewu Boniekovi, který býval vzorem Garcíova otce, jen tak brzy nedostal.

Někdejší český fotbalista Martin Hyský zastává roli experta při utkání Brazílie–Mexiko. Aby ji potvrdil, vysloví i větu, která vyráží dech: „Z typologických typů to nejsou ty právě typy…“ Kdo by tedy takovým správným typem mohl být? Možná „skluzující protihráč“, jak při utkání Francie se Švýcarskem klasifikuje Vlastimil Vlášek. Tím ale varietní pojetí zápasu samozřejmě nekončí, komentátor nám tu například v červnu 2014 oznámí, že „z loňského šampionátu v roce 2010 nezůstal v mužstvu kámen na kameni“, a povedenou triádu završí výrokem, „provedení o kousíček haproval“.

S jazykem to hapruje i Pavlu Čapkovi, byť ho radní ČT Ivana Levá, citovaná ve zmíněném článku, pochválila za kultivovaný přednes. Na začátku druhého poločasu mezi Německem a Ghanou například početné televizní publikum upozorní na hráče, který se „vyfintoval“. To Jiří Štěpán chce uvolnit atmosféru a tuzemce navíc seznámit s cizokrajnými zvyky a tradicemi. Když proto Nizozemci porazí Chilany, rozverně oznámí: „Řečeno českou klasikou převedenou do nizozemské terminologie, to zas bude v kanálech naděláno.“ A aby byla ještě větší sranda, je tady opět neoddiskutovatelná hvězda Kavčích hor komentátor Vlášek, jenž během utkání Kostarika–Řecko jako jediný spatří „unikajícího útočníka s obráncem na zádech“. Takový bizarní běh dvojmo by jistě zaujal i experta Martina Hyského. Ten ale musí těsně před přestávkou zápasu Německo–Alžírsko analyzovat průběh prvního poločasu. Pustí se do toho s přehledem. „Alžír předvedl několik dobrých přechodů do útoku.“ Posluchač doufá, že ho alespoň vedle sedící profesionál Čapek opraví: Německo přece nehraje fotbal s hlavním alžírským městem. Tématu Maghreb a muslimové ovšem zdaleka není odzvoněno. Novinář Čapek znovu překvapí v průběhu fyzicky náročného prodloužení tohoto utkání, když bez sebemenších pochyb přitaká Hyského větě: „Jestliže se hráči Alžírska kvůli právě probíhajícímu ramadánu nebudou moct občerstvit, asi to tempo nevydrží.“ Leč i ve vzdálené Evropě vidíme, že utkání se hraje za umělého osvětlení, je noc a slunce nad brazilským stadionem dávno zapadlo. Což pro věřící muslimy, kteří dodržují postní období ramadánu, představuje koránem stanovený signál konce každodenního odříkání. Jinými slovy možnost pít i jíst podle libosti. Dobrý novinář, jenž navíc s fotbalem procestoval celý svět, by to měl vědět anebo alespoň nemluvit o věcech, o kterých nic neví. Ostatně ramadán lze přerušit a nesplněné postní dny později nahradit. Což alžírští fotbalisté, pokud jsou věřícími, možná v době šampionátu prováděli.

O dva dny později se blýskne opět Vlastimil Vlášek při zápase Argentina–Švýcarsko. Nejprve tvrzením, že Švýcaru „Benagliovi soupeř stoupnul do rukou“. Ano, i to se v jeho optice stává, už přece víme, že v jiném zápase viděl útočníka s obráncem na zádech. Aby si divák mohl nadále klást otázky, proč si pan Vlášek vybral zrovna komentátorské řemeslo, když se před nemilosrdným mikrofonem zjevně trápí, přijde Vlášek i s kuriózním architektonickým postřehem. „Tribuna v Saõ Paulu je vytyčená do obrovské výšky.“ Sotva tu závrať vydýcháme, dorazí nás konstatováním, že „Švýcaři nechali spát Freie a další starší hráče“. V hotelu? V kabině stadionu? Přemýšlí divák, než mu dojde, že mu měl být sdělen fakt, že Švýcaři mužstvo zásadně omladili. Mimochodem útočník Alexander Frei ukončil svou sportovní kariéru v dubnu 2013, takže by v Brazílii nehrál, ani kdyby Švýcaři před šampionátem své starší hráče probudili.

Kdo naopak asi klimbal, byl Jaromír Bosák během utkání Belgie–USA. V 17. minutě zápasu totiž suverénně tvrdí, že „Brazilci se příliš daleko nedostali“. Tři dny nato týž novinář – podle radních České televize jediný, kterému vlak neujíždí – obohatí fotbalové fanoušky svéráznou myšlenkou na téma rasismu. Impulsem je mu záběr na hráče Brazílie a Kolumbie, kteří se fotografují před heslem „say stop to racism“. Bosák má za to, že cílem této kampaně je „vymýcení rasismu souvisejícího s jakýmkoli původem, sociálním postavením, sexuální orientací“. Jenže ty poslední dvě jmenované formy ústrků se dosud přece vždy pojmenovávaly jako diskriminace, a nikoli rasismus. Obdobně se dosud říkalo, že vystupujeme například z tramvaje, a ne z poloviny hřiště. To si nemyslí Pavel Čapek při utkání Brazílie–Německo: „… hraje se už na německé polovině, odkud však Brazilci sami vystoupili“.

Brazilci tedy opustili německou polovinu a my opouštíme českou bídu komentátorskou v podání novinářů z Kavčích hor. Stranou už raději mimo jiné necháváme názory takzvaných expertů, většinou bývalých fotbalových hráčů nebo současných trenérů, kteří ze Studia MS hodnotili před utkáním i po něm průběhy zápasů, výkony hráčů, rozhodčích, taktiku. Padaly jazykové perly typu „Nizozemci jsou neuvěřitelně penaltní“ a jiné bláboly, třeba když hned před úvodním zápasem Brazílie–Chorvatsko odhalil někdejší fotbalista Ladislav Vízek škůdce šampionátu mezi „intelektuály a učiteli“, kteří navádějí pokojné Brazilce k sociálním nepokojům a demonstracím.

Zmasakrovaná čeština, amatérská žvanění, profesní chyby. Takové atributy současných fotbalových komentátorů ČT se celý měsíc mírou vrchovatou valily z televizní obrazovky v souvislosti s všeobecně sledovanou sportovní událostí. Přesto nikdo z nadřízených v České televizi nijak nereagoval, sešup se v průběhu šampionátu nezastavil. Vyplývá z toho následující. Buď v ČT všichni táhnou za jeden provaz, anebo šéfové z Kavčích hor takovou úroveň berou za korektní normu. Existuje ovšem i možnost, že chyby svých podřízených ani nepoznají. Vybrat si, co je pro kvalitu sportovního zpravodajství lepší či horší, je prašť jako uhoď.