I česká rapová scéna byla zjevně zasažena těmi levicovými názory, které se manifestují především negativistickým myšlením a zvláštní láskou k „obyčejným lidem“.

Rapper Lipo z BPM (Básníci před mikrofonem) se v politické písni Pozdravy z Liberce před volbami do městského zastupitelstva snažil upozornit voliče na to, že pravicové strany vládly zatím tak, že „za ty léta zbyla po vás jenom v zemi díra“. Dodejme, že ve městě, kde by si dle průzkumů přálo žít nejvíce obyvatel České republiky. Dále si všímá apatičnosti obyvatelstva, kterému byla dána zábava v podobě hokejové arény a uspokojení v podobě „supermarkety, jednou za rok jarmark“.

Kritizuje rovněž napojení městské politiky na stavební lobby a to, že „před Ambiente stojej ladně naleštěný káry“. „Ulice jako v Rumunsku, zbouraná Textilana,“ pokračuje dál ve výčtu, ale to už jen ze snahy, aby písnička měla více než dvě minuty. Proti čemu je vlastně jeho kritika namířena? Lobby, korupce, ukájení všelijakých přízemních tužeb obyvatelstva, samochvála politiků a jejich káry mi rovněž nejsou sympatické, ale patří neoddělitelně k demokratickému zřízení. Jsou jeho součástí a bez nich je demokracie nemyslitelná. Jejich kumulace v písni není ukázkou ničeho jiného než bezbřeze negativního myšlení, které si svého nepřítele najde za každé situace. „Chtěl jsem lidi probudit z letargie,“ říká roztomile rapper v rozhovoru pro MF Dnes. Ale banalitami, které jsou tak pravdivé, až je nejde poslouchat, to nepůjde.

„Chtěl bych, aby velký love měly všechny matky, aby nemusely sloužit a vohejbat svý zadky,“ zpívá Efko z Pio Squad. Pro texty český rapperů je příznačná jistá „odfláknutost“, toto je jeden příklad za všechny: v češtině se totiž neohýbají zadky, ale záda. Ovšem hodí se to do rýmu, tak kdo by se přemáhal. Podstatné je však toto: kdyby velký love měly všechny matky, dopadly by jako nešťastný cirkusový medvěd Duňa z proslulého románu Svět podle Garpa. Ten, když už v stáří nemohl jezdit na motorce, začal od lidí dostávat jídlo zadarmo, a zdegeneroval – „nakonec úplně přestal být medvědem,“ jak John Irving pěkně uzavírá.