První myšlenka, která mne při četbě Balandierovy knihy napadla, je trochu absurdní: nenapomáhá antropologie vědcům činným v tomto oboru ve Francii k dlouhověkosti? Claude Lévi-Strauss se dožil 101 let, Germaine Tillonová také a Balandier letos před Vánoci slaví 92 let. Přitom zůstává stále aktivní a velmi živě se zajímá o současnost, o čemž svědčí jeho poslední kniha Karneval zdání (Carnaval des apparences, Fayard, Paříž, 2012).

Balandierův život je dlouhý a pěkně naplněný. Umožňuje mu patřičný odstup k událostem: ne příliš vzdálený (končící v abstraktní, analytické reformulaci) a ne příliš blízký (setrvávající u pouhých anekdotických příběhů a vzpomínek). Ve zmíněné knize je jeho vlastní život velmi přítomný, neboť autor nikterak neodděluje osobní a teoretickou rovinu, naopak bez zastírání ukazuje, jak se u něj jedna druhou živí.

Narodil se v roce 1920 a dětství prožil na venkově ve Franche Comté, na hranici Lotrinska. Za války, ve chvíli, kdy Němci povolávali mladé Francouze k totálnímu nasazení (ve Francii se tomu říká STO – „Service de Travail Obligatoire“) na práci do Německa, se zapojil jako mnoho jiných do odboje ve svém rodném kraji. Po válce dostudoval antropologii a působil hlavně v Africe (v Senegalu, Francouzském Kongu, Gabonu, Guineji), kde mohl zblízka pozorovat probíhající politické a sociální proměny, respektive zrod afrických společností v období dekolonizace. Koncem šedesátých let přednášel na Sorbonně, a byl tak očitým svědkem studentských bouří v roce 1968. V osmdesátých letech založil spolu s Mafessolim Středisko pro studium aktuality a každodennosti. Od devadesátých let vydává sérii knih o současnosti. Jsou to reflexe a osobní komentáře, situované asi tak na půl cesty mezi volnou úvahou a zobecňující vědou. (Zatím) poslední z nich je právě Karneval zdání.

Osou Balandierova pozorování, okolo níž se točí vše ostatní, je řeč. Zajímá ho to, co by se dalo nazvat pragmatickou rovinou řeči, tj. její fungování v každodenní komunikaci, její strukturace, role při vytváření lidských společenství a konstrukci reality – to vše nahlíženo v postupných proměnách, jak k nim docházelo v průběhu 20. století a které vyústily v cosi, co autor nazývá Velkou Transformací. Ta dle něj charakterizuje současnost s vládou numerické, virtuální reality a času okamžité bezprostřednosti, které současně navazování mezilidských vztahů a vznik politických hnutí usnadňují, ale také znemožňují stabilizaci sociálního prostoru a jeho strukturování v jisté permanenci. Podvracejí rovněž stávající institucionální rámce a zavedená politická hnutí.

První kapitoly věnuje Balandier tradičnímu typu komunikace, tak jak fungovala na francouzském venkově ve dvacátých a třicátých letech. Za hodnotu bylo považováno spíše mlčení než mluvení. Když se pak něco řeklo, slovo mělo svou váhu, bylo často i perfomativním aktem, jednáním, které měnilo stav věcí. Přesně ohraničené prostory a situace (pole, ulice, rodina, hospoda, kostel, trh, pouť) definovaly příslušné typy řeči, které jim odpovídaly. Tento rámec se začal bortit v průběhu druhé světové války (míšení populací, uprchlíci, ukrývaní židé, kolaboranti, donašeči, odbojáři, změny sociálního žebříčku, tlak ideologické řeči režimu z Vichy, protitlak Svobodné Francie, posílení vlivu komunistické ideologie, příchod Američanů s jejich v Evropě neslýchanou nevázaností a bezprostředností v komunikaci, vpád jejich technologického pojetí světa na francouzský venkov).

V dalších kapitolách autor popisuje svoji „okliku přes Afriku“. Říká, že mu pozorování africké společnosti v době dekolonizace zpětně umožnilo pochopit mnoho základních věcí o organizaci a fungování společnosti západní. Zvýrazňuje nezastupitelnou roli posvátných, náboženských a heroicko-epických prvků v integrativním diskursu, organizujícím společnost. Vliv archaických mytémat Počátku, Oběti nebo také Konce, je přítomný stále a na důležitosti nabírá zejména v klíčových okamžicích radikálních obratů a revolucí. Popisuje například zrod nových kultů v Africe (konkrétně v Kongu-Brazzaville) v souvislosti s dekolonizací a sebeuvědomováním afrických společností. Balandier byl blízkým přítelem guinejského prezidenta Sekou Touré, na jehož příkladě může ukázat nelítostnou logiku proměny Osvoboditele v Diktátora, která se v Africe opakovala velmi často s katastrofálním dopadem pro tamní společnosti. Jiným příkladem je v knize vývoj v Tunisku, kde se do podoby tyrana propadl nejprve Burgiby a později Ben Alí.

Balandier tyto jevy, které se naučil chápat v Africe, následně aplikuje při analýze evropských levicových politických hnutí v šedesátých letech, zejména v souvislosti se studentskou revoltou v roce 1968, které přímo asistoval, neboť v té době učil na Sorbonně. Tehdy mu sakrálně rozvášnění studenti v zajetí heroicko-epických diskursů v podobě mytizovaného maoismu a trockismu plenili cenné sbírky v jeho kabinetu, které právě něco podobného dokumentovaly. Balandier konstatuje, že hrdinské, integrující diskursy (v šedesátých letech již byly v pozdní a oslabené fázi) se postupně vyčerpaly a vyprázdnily a jejich stmelující role ve společnosti skončila.

Osvobození a mezilidská integrace se pak hledají jinde, především v technologii, mediální numerické technice, globalizaci a ve financiarizaci ekonomiky. Dochází k Velké Transformaci, kterou se Balandier snaží popsat v závěrečné části knihy. Vychází přitom z konkrétních příznačných příkladů, jako je smrt Michaela Jacksona, a jiných postmoderních kultů. Poukazuje na roli hudby v tomto universu, vystupňování všudypřítomného přívalu zcela osvobozených slov, která zároveň jaksi pozbyla vší váhy a nezávazně poletují od mobilu k mobilu, po Facebooku a Twitteru. Jak ukazují arabské příklady, v tomto prostředí virtuální mediality je možné, aby se znovuvynořil lid a jeho pouliční revoluce. Ty se mohou rozpoutat velmi rychle, zažehnuty klasickým fenoménem oběti (mluví tu o Tunisku), a smést tyranii, zároveň je ale revoluce v čase bezprostřední okamžitosti a neustálého tlaku, „nového nového“, jak to Balandier nazývá, neschopna své hnutí trvaleji strukturovat a dát mu politicky závažný diskurs. Ohledně arabských případů bychom mohli dodat, že ten mají bohužel už odjakživa připravený v šuplíku islamisté.

Chcete-li se o našem světě dozvědět něco soudného, čtěte devadesátníky!